Po našem prvním aklimatizačním výstupu, když jsme sestoupili z druhého výškového tábora zpátky do bejzu, následoval již tradiční obřad, kterému nepálci říkají Pudža. Byl postaven pomník – Čorten a pak už jen Láma prostřednictvím modliteb popřál všem úspěšný výstup a náklonnost bohů.
Na mě to však výrazně dobré účinky nemělo a projevilo se to hned druhý den tím, že jsem dostal zánět zubu… Tím pádem jsem nemohl s klukama podniknout další plánovaný výstup…
Sedím v bejzu, mám antibiotika a jediné co mne zabaví je docela velká bolest…
Až následující dny ukáží, kam budou směřovat další mé kroky… Zatím mám obličej napuchlý a moc tomu nepřispívá ani výška ve které se to relativně špatně hojí. Jinak je tady ale fajn
Ledovec Godwin Austen nedaleko základního tábora pod K2 ve výšce 5.000 m. Krásná podívaná a pěkný výlet z base campu.
Je velmi zajímavé sledovat místňáky, tedy pákistánské nosiče, kteří celou dobu drží při sobě. Navzájem si pomáhají, chodí v jednom oblečení a v “sandálech” (bez ohledu na to, kolik je sněhu).
Jo jasně nic jiného jim ani nezbývá, když tam nikoho jiného vlastně nemají… Ale oni drží při sobě po celou dobu, večer společně zpívají a hrají (obvykle jen na starý prázdný kanystr od benzínu), společně si vaří a pak přituleni k sobě pod velkým igelitem společně usínají. Někdy přikrytí dekou, jindy velikou peřinou či kusem hadru, ale vždy společně
Je fajn je sledovat…
Začněte psát nebo napište / pro zvolení bloku
