Expedice K2 (2019)

Plán expedice

Nápad vyrazit na K2, kolem které jsem už několikrát procházel při minulých expedicích (Gasherbrum I, Gasherbrum II), vznikl vlastně docela přirozeně. Vždycky mě ten kopec zajímal, už když jsem četl knížky o himalájském lezení nebo sledoval filmy odehrávající se s v okolí největšího pevninského ledovce na světě – ledovce Baltoro.

No a letos to konečně přišlo a já vyrážím na K2 v týmu s Markem Novotným a Palom Luptákom, pokusit se o výstup na druhou nejvyšší horu světa (K2, 8611 m). Plán je jasný –  vylézt na vrchol Česenovým pilířem na rameno K2 a dále přes Bottleneck na vrchol. A to bez kyslíku a výškových nosičů a pokud možno s neustálým úsměvem. 

K2 (Čhogori) drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami – odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Přesto, že je K2 o 237 metrů nižší než Mount Everest, její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší. Navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější. První úspěšný výstup na K2 se odehrál 31. července 1954.

Česenův pilíř – jde se o pilíř protínající jižní stěnu. Pokoušel se o něj Angličan Doug Scott roku 1983 a Slovinec Tomo Česen roku 1986. Česen prostoupil celý pilíř do 8100 metrů, kde se napojuje na klasickou cestu. Odtud sestoupil. Jeho výstup dokončili až k vrcholu hory Španělé v roce 1994. Později tuto trasu zopakovalo několik dalších výprav. Jedná se o nejbezpečnější trasu na K2.

Předpokládaný průběh expedice:

  • 15. 6. – odlet do Islamabádu ( hl. město Pákistánu)
  • 17. 6. – odlet do Skardu, města, které leží ve výšce 2230 m. n. m. na mohutné řece Indus. Zde nachystat věci, dobalit a naposledy se pořádně najíst.
  • 18. 6. – přejezd džípem cestou necestou. Zařezaným cestami, které vedou úbočími strmých srázů a velmi starých mostů přes chladné peřejnaté řeky až do vesničky Askole (3040 m. n. m.). O zážitky zde jistě nebude nouze, často totiž dochází k přerušení cest bahenními sesuvy, které se pak dlouhé hodiny řeší, odstraňují či hledají náhradní varianty dopravy. Časté jsou i poruchy džípů, těch neskutečných „pracantů“, kteří překonávají, s našim úžasem, téměř veškeré překážky…
  • 19. 6. – 25. 6. – šesti až sedmidenní trek do základního tábora (5 000m. n. m.). Celá karavana za tuto dobu překoná převýšení kolem 2000m, zpočátku písečnou vyprahlou krajinou později po ledovci Baltoro často s obtížnými technickými úseky nejen pro nosiče, ale i pro muly, které nám pomáhají s transportem potřebného vybavení. Po celou dobu budeme obklopeni ostrými vrcholky všudypřítomných hor, které působí tak majestátně. Postupem cesty začnou být vrcholky vyšší oblejší a v závěru zcela zasněžené.
  • 25. 6. – 25. 7. budování základního tábora, aklimatizace a vrcholový útok na K2. To vše už v závislosti na podmínkách panujících ve stěně, počasí a také na tom jak rychle budeme schopni po aklimatizačních výstupech vyrazit na ten hlavní, vrcholový.
  • 25. 7. – odchod z BC da Askole, džípem do Skardu a letecky pak až domů.

Jen úzký výběr zajímavých a významných vrcholů, které cestou do BC zahlédneme:

  • K2, 8 611m – druhá nejvyšší hora světa
  • Gasherbrum I, 8 080m- jedenáctá nejvyšší hora světa
  • Broad Peak, 8 047m – dvanáctá nejvyšší hora světa
  • Gasherbrum II, 8 035m – třináctá nejvyšší hora světa
  • Gasherbrum III, 7 946m
  • Gasherbrum IV, 7 932m – sedmnáctá nejvyšší hora světa
  • Masherbrum (K1), 7 821m – dvacátádruhá nejvyšší hora světa
  • Chogolisa, 7 665m – třicátášestá nejvyšší hora světa
  • Muztagh Tower, 7 273m
  • Snow Dome, 7 160m
  • Biarchedi, 6 781m
  • Trango Towers, 6 363m
  • Mitre Peak, 6 010m