Jsme teď v nelehké době, v situaci, kterou neznáme. Jsme v tom všichni společně, bez rozdílu. Nechci komentovat ani hodnotit vládu, nejsem odborník na pandemie ani na řešení krizových situací jako je ta aktuální. A tak mi nezbývá než zkrátka jen doufat, že to nebude trvat dlouho a my budeme zase svobodní.
Těším se, až mnohé z vás zase potkám, budeme si moct společně zalézt, zatrénovat nebo prostě jen podat ruku. Myslím, že až teď jsme si plně uvědomili, jak jednoduše a rychle se život může otočit o sto osmdesát stupňů. A ze dne na den, možná dokonce z hodiny na hodinu, můžeme přijít o věci, situace a činnosti na které jsme zvyklí. I já, přiznám se, jsem byl zpočátku přesvědčen, že koronavirus a hrozba jeho přiblížení, je jen nafouknutá bublina. A mýlil jsem se! Stejně jako asi mnozí z vás.
Teď jsem v situaci, kdy přemýšlím, co bude dál a jak se bude vše vyvíjet – kdy budeme moct zase chodit ven s přáteli? A kdy si budeme zase moct odhalit obličeje? Kdy vycestujeme za hranice?
Těším se až bude zase vše jako dřív…
Důvod, proč jsem začal psát byl původně jiný. Chtěl jsem jen upozornit na krátký dokument z horolezeckého prostředí, který jsem včera viděl. O zajímavém člověku, který zasvětil celý svůj dosavadní život lezení a to hlavně na českých pískovcích, kde vytvořil mnoho lezeckých cest.
Já jsem celý ten příběh se zaujetím sledoval a hlavní postava filmu, legendární lezec Petr „Špek“ Slanina, na mne velmi zapůsobila.
Docela by mě zajímal váš názor na tento film a hlavně na Špeka. Budu vděčný i za názor těch, kteří třeba ani nelezou. Rád totiž uslyším komentáře, se kterýma se možná ani nesetkám v mé bublině kamarádů a přátel, kteří mě obklopují…
Mějte se hezky, opatrujte se! ?
Tomáš
Film: Od palice k vrtu – Direct Alpine
Režie: Jan Šimánek
