Za pár hodin nastoupím spolu s tisícovkou dalších závodníků na pověstný okruh závodu LH24 a užiju si možná podobný pocit, jako mívá křeček v kolečku. Budu šlapat, běhat a šlapat. Jeden okruh – 800 metrů převýšení. 24 hodin v kuse.
Člověk si to musí umět srovnat v hlavě. Okruhy jsou sice pořád stejné, ale příroda se v průběhu dne mění. A tak to naštěstí není při troše fantazie úplně monotónní zážitek. V každém případě mě čeká dlouhý závod. Je potřeba se zakousnout a nepustit.
LH24 jsem si zkusil před dvěma lety. V šestém kole jsem si udělal něco s kotníkem a skončil. Byl jsem zklamaný, odstupoval jsem z druhého místa, ale boj o pozice vlastně teprve začínal.
Závody moc nevzdávám, vždy se s tím špatně vyrovnávám. Nebylo to sice žádné velké zranění, ale kdybych si nohu býval zničil úplně, nemohl bych jet na adventure race do Polska. Na závod, který byl pro mne velmi důležitý. Tady jsme nakonec s týmem vybojovali stříbro.
Teď si dám repete. Nohy jsou sice pořád ještě trochu těžké z mistrovství světa v adventure race v Kostarice, ale přinutím je podat výkon. Ostatně výbavu mám slušnou díky Salomonu: Funkční vrstvu prádla, dlouhý zateplený dres Salomon, teplejší elasťáky s předním windstopprem, v batohu budu mít lehoučkou GTX bundu taktéž od Salomonu a na nohou Salomon Snowcross, boty s hřeby.
Tomáš
