Adventure race je specifický po všech stránkách. V první řadě samozřejmě svými brutálními parametry. Délkou, převýšením nebo počtem disciplín se s ním ostatní sportovní odvětví můžou jen těžko rovnat, mimořádně náročné jsou ale i předzávodní přípravy.
Zjistit si informace o lokalitě, dopravit sebe a všechno vybavení do místa startu, vše zkontrolovat, předvést organizátorům, připravit si věci na depa, rozmyslet si, kolik oblečení a jídla si dát do které bedny, vše stokrát zkontrolovat. „Nemáme tam nějak moc jídla? Kolik nám asi zabere třetí etapa? Tahle bedna bude ve kterém depu? Věci na lezení uvidíme poprvé kde? Nepřihodíme pro jistotu ještě nějaké náhradní duše?“ To je jen zlomek předzávodních dotazů, které mohou znít banálně, ale pro dobrý výsledek v závodech Adventure race jsou stejně důležité, jako samotná fyzická kondice.
Zdánlivě drobné chyby během přípravy mohou být fatální pro celý závod. Může se Vám třeba stát, že po 4 dnech non-stop závodění přijedete do depa, chybí vám v něm jídlo nebo nenahraditelný kus sportovního vybavení a všechna ta enormní dřina přijde vniveč.
Dál, ale za to horší cesta
Naše čtveřice patří svými zkušenostmi (i výkonností) k absolutní světové špičce, takže sama dobře ví, na co všechno je nutné při balení myslet. Dost už ale malování čertů na zeď. Pojďme k závodu!
Letošní paraguayský ročník konceptem jako by navazoval na předchozí šampionát ve Španělsku. Prostředí samozřejmě srovnávat nelze, mám ale na mysli skladbu etap, kterých je jen 7 a jsou mimořádně dlouhé. Hned ta první se zdá býti „královskou“. Jde o 122km trek s vloženými lanovými aktivitami. Nejrychlejší týmy by na ni podle organizátorů měly strávit 32 hodin. O náročnosti etapy svědčí i fakt, že týmy na její trase čeká 31 z celkových 95 kontrolních bodů.
Následuje 94km kajářská etapa, na které by ti nejrychlejší měli strávit 13 hodin. Po tomto extrémním dvojbloku přijde na řadu „lidštější“ etapy. Kolo, běh, kolo, běh, kolo, cíl. No dobře, takhle rychle to asi utíkat nebude, vždyť celková čísla se zastaví někde na 600 kilometrech s 11km převýšením.
Píseň ohně a ledu
Za zmínku rozhodně stojí i letošní „příprava“ Toma, který se teprve před pár dny vrátil z Karákorámu, kde skákal mezi ledovcovými trhlinami a cepíny si prosekával cestu v ledu směrem k vrcholu Masherbrumu, aby se hned v zápětí vrhnul do paraguayské výhně. Držme mu (a jeho tělu) palce.
Jak? Třeba klasickým každoročním psychologickým „tlačením tečky“ u GPS trackingu.
Odkaz zde https://raceplay.se/event?eventid=86
Tak zdar a sílu!
Pasič
