Léto v base campu
Léto v tomhle „bejzu“ (základním táboře) je super, žádná vedra, travička, hory všude okolo, chodíme si tu v kraťasech a péřové bundy zatím netrpělivě čekají na svojí příležitost. 🙂 Ale popořadě…
Karakoram hwy
V Babusar passu dostáváme policejní ochranu, muže se samopalem, a pokračujeme dolů do Chilasu. Projíždíme územím, ve kterém jsou časté nepokoje, proto ta bezpečnostní opatření. Vůbec všude v Pákistánu jsou zbraně viditelné na každém kroku, klidně i hotel hlídá ochranka vybavena kulovnicemi…
V Chilasu přespíme a následující den už terénním autem pokračujeme cestami podobajícími se spíše komunikacím pro zásobování někde v lomech. Ty se táhnou převážně přes hluboká údolí, kde jsou na jejich dnech zařezané divoké kalné řeky. Tyto nebezpečné a nekonečně dlouhé okamžiky při kterých už nejedno auto skončilo na dně místních kaňonů jsou nepříjemné a člověk si přeje ať jsou rychle pryč. A jen doufá, že doslova nasypané štěrkové cesty vydrží i náš průjezd…
Dále už jen po svých…
Pak už konečně dorážíme do vesnice Tarasing, bez mobilního signálu a elektřiny, která je zde dostupná
pouze od devatenácti do třiadvaceti hodin. Zde přespíme, ráno najímáme nosiče a muly, kteří nám pomůžou s veškerým vybavením a pokračujeme překrásnou krajinou plnou říček a zakrslých cedrů do základního tábora.
Cesta utíká poměrně rychle, ale výška okolo 3000 m.n.m. je znát, člověk se docela zadýchává…
Občas vykoukne naše hora, Nanga Parbat a její obrovská jižní stěna. Máme štěstí, vysoká oblačnost ji z
části zahaluje. Proto ji zatím nevidíme v plné své velikosti a kráse. A to je nejspíš dobře, protože i
tak to pro podráždění našich nervových zakončení zatím stačí.
Konečně jsme v base campu. Máme postavené stany, kuchyň, jídelnu a
nejdůležitější z nejdůležitějších – “záchody”. Všude kolem běhají divocí koně a všudypřítomní
svišti hájí svá teritoria.
Je tady krásně! Snad jediný tento základní tábor nestojí jako většina ostatních na ledovci, v místě
bez života… Na jednu stranu je to veliká výhoda, na druho však jistota, že lezení v Rupálské
stěně bude velmi dlouhé a tím pádem i náročné. 4600 metrů obrovský gigant je právem označován
za nejvyšší stěnu světa!
