Dvanáctého července jsme vyrazili s plnou polní z pražského letiště. Problémy a zdržení při odbavení nám rozhodně náladu nezkazily. Následovalo mezipřistání v Istanbulu a po dvaceti hodinách vystupujeme v Islámábádu, hlavním městě Pákistánu. Je to jedno z těch velkých asijských měst, které nemusíte vidět dvakrát.
Další den brzy ráno odlétáme dál, vnitrostátním letem rovnou do Skardu. Nálada v týmu je výborná. Je nás celkem šest. Tři „mladí“ horolezci, dva zkušení trekaři a jeden profesionální kameraman.
Ve Skardu sedáme na prašnou runway ve 2400 m.n.m. Tady nás čekají přátelé z agentury, která zajišťuje servis pro naší expedici. Jsem tu už po několikáté, ale vždy se do Skaru těším. Jedná se o výchozí bránu ke všem pákistánským osmitisícovkám – K2, Broad Peak, Nanga Parbat, GI a GII. Jen nečekejte převratně moderní město. Spíše naopak… Prašné silnice, malé krámky se stále opakujícím se zbožím. Pouliční občerstvení, kde se vše připravuje na zemi v jednom starém hrnci. A o nějaké čistotě a hygieně si můžete nechat jen zdát. Dobytek volně pohybující se po ulicích a doprava na stupni pět.
To nám ale přece vůbec nevadí!! To je Skardu.
