III. díl – Ledový serak

Před pátou ráno se probouzíme, vaříme vodu, něco málo snídáme. Balíme stan a pokračujeme v lezení. Batohy jsou pořád stejně těžké a s přibývající výškou jakoby nabývaly na hmotnosti. Naše funění rozbíjí klid okolních hor, dvě „mašiny“ stoupají vzhůru. Dnes musíme překonat minimálně 700 výškových metrů. To znamená co nejméně jistit a co nejrychleji lézt.

🇨🇿 Expedice Muchu Chhish – 7 475 m (Muču Kiš) – 🇵🇰 Pákistán – pohoří Karákóram

Lezení ubíhá docela rychle, stále přelézáme nějaké hřebínky a vždy s napětím vyhlížíme, co bude dál. Obtížnost je spíše lehčí, nálada v týmu je proto výborná.

Postupně se ale začíná s přibývající výškou měnit. A také se sněhem, kterého je stále víc a víc. Místy se boříme až po stehna… Občas se jeden z nás propadne do trhliny, kterých je všude okolo dost. Jistí nás lano natažené mezi námi. Lezeme okolo obrovských ledových seraků připomínajících rodinné domy, ty menší spíše linkové autobusy, do kterých vás ale nenapadne za jízdy naskakovat… Všude okolo jsou zasněžené hory, vysoké štíty a panoramata, ze kterých jde hlava kolem – ale nemáme úplně prostor je vnímat. Soustředíme se jen na pohyb, na každý zásek cepínu či zakopnutí mačky. Jakákoliv chyba může znamenat konec. Pod námi je několik stovek volného prostoru.

Jsou tři hodiny odpoledne a my pomalu postupujeme dál stěnou. Docela dost se boříme a v kombinaci s tak prudkým terénem to znamená klasický scénář – vystoupáš dva kroky a dva sjedeš dolů… Toto „plácání se“ pokračuje ještě asi hodinu, kdy s vypětím sil dolézáme pod nádherný serak. Tady dnes bivakujeme C3 (6 350m).

Jsme rádi, že sedíme, náš dech se zpomaluje a my si konečně užíváme naplno okolních výhledů, které během dne vytěsňujeme, jakoby ani nebyly. A to jsou právě ty okamžiky, které chceš zažívat. Ani nevím, jak dlouho jsme tam takhle seděli…

Slunce začíná zapadat a my stavíme náš malý stan pod obrovským ledovým převisem. Dříve jsem měl z takových situací spíše obavy, teď nevím proč, už se cítím bezpečně. Když si odmyslím to nepohodlí, občasné bolesti hlavy a časté probouzení – jako bych spal doma…

Během noci začíná sněžit, zvedá se vítr. To však v předpovědi nebylo! Hlavou se mi honí jediné, snad nenapadne moc sněhu. Už tak je ho docela dost a nový sníh může znamenat další zpomalení a hlavně laviny…

Ráno stále sněží, odkládáme tedy odchod až na osmou hodinu, kdy přestává. Vše balíme a pokračujeme předem naplánovanou cestou. Sněhu je o něco víc, ale lezení docela jde, boříme se tak akorát. Vše se však mění za obrovskou převějí, kterou musíme oblézat zprava. Sněhu je čím dál víc a také sklon svahu se nebezpečně zvýšil. Lezeme celé dopoledne a snažíme se nevnímat to kolem nás. Jako by se nás to ani netýkalo. Možná si už v té chvíli nechceme připustit, že je něco špatně, že právě to může negativně ovlivnit snažení, které tady už několik dní předvádíme.

Postupujeme pomalu a trochu nejistě. U obrovské kamenné věže se zastavujeme, domlouváme se na důkladnějším jištění. Ve vzduchu je cítit napětí. Pokračujeme traverzem ostrého sněhového hřebene. Sklon je velmi prudký. Občas přelézáme ledové úseky, kde je možné čas od času zavrtat jistící šroub.

Nepřestáváme bojovat. Naše cesta pomalu ale jistě směřuje k jednomu dominantnímu místu ve stěně, které nelze ani z dálky přehlédnout. Jde o velkou sněhovou převěj, tvarem připomínající pyramidu. Konečně jsme pod ní a jediná cesta, jak ji překonat je prokopat se. Vychází to na Kořena – hrabe, kope a seká, co mu síly stačí. Po půl hodině zápasení vylézá jako sněžná fréza na hřeben a zdá se být vyhráno.

Ale to jen do okamžiku, kdy už stojíme oba, tentokrát po pás ve sněhu a nechápavě na sebe hledíme. Jako by nám někdo schválně házel překážky pod nohy. Ještě to nevzdáváme a snažíme se kousek po kousku ukrajovat důležité metry. Po chvíli však zjišťujeme, že je to marné… Rychlost nulová a ještě ke všemu je svah dosti lavinézní.

Přichází ten nejtěžší okamžik a to přiznat si, že už je to nad naše síly… Smutně na sebe koukáme a téměř beze slov to otáčíme… Jsme v 6 600m a jdeme dolů. Mě osobně to v tu chvíli velmi mrzí…

Bohužel se nedá nic jiného dělat. Snažím se soustředit na sestup a slaňování, ostatní myšlenky zaháním někam pryč. Je pozdní odpoledne, když konečně docházíme zpět na naše místo v C3 – pod serak. Místo na stan je připraveno z předchozí noci. Jsme unavení a skleslí…

Ještě dlouho ve spacáku přemýšlím, co jsme udělali špatně a zda nešlo něco udělat jinak, …

… pokračování příště ➡️

Partneři expedice:

Promat s.r.o. | Rab | Salomon | Suunto | LEKI Czech | Petzl | Vertone Petzl distributor | SVĚT PLODŮ | TENDON | Oakley | Devold CZ/SK | POCSports | iSTYLE CZ – Apple Premium Reseller | 211 – Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR