I. díl - Problémy s odjezdem

Veškeré přípravy máme za sebou. Poslední týdny byly velmi hektické. Nákup letenek, jednání s pákistánskou agenturou, vyřizování víz. Do poslední chvíle není jisté, že je všichni dostaneme. Neustále jsme volali kam se dalo a díky jednomu ochotnému úředníkovi přišel zázrak den před odletem – víza pro všechny. Tahle nějak se cestuje v době koronavirové.

🇨🇿 Expedice Muchu Chhish – 7 475 m (Muču Kiš) – 🇵🇰 Pákistán – pohoří Karákóram

Letíme do Islamábádu, pokračujeme minibusem přes Karákorám Highway, Babusar Pass (4 173m), Chilas do Hunzy. Tady zařizujeme poslední důležité věci, plánujeme postup do základního tábora, aklimatizaci a najímáme nosiče. Chlapíky, kteří jen se základním vybavením a mnohdy v žabkách, donesou naše vybavení pod kopec. V obtížně dostupném terénu, sutí, bahnem a rozpraskaným ledovcem. Údolím, které svými prudkými svahy, vysokými vodopády a výhledy na obrovské horské velikány učaruje snad každého příznivce hor. Mě tedy určitě…

Přeskočím popis treku a aklimatizace, která je na samostatný článek a přejdu rovnou k našemu příchodu do základního tábora. Mimochodem je to úžasné místo, které se rozprostírá na rozkvetlé travnaté moréně. Na jedné straně je obklopené neustále se pohybujícím ledovcem. A obrovskými skalami na straně druhé.Jednoduše – úžasná zelená louka posetá květy a jezírko uprostřed. Takhle nějak si představuji ráj…

V base campu (4 100m) se potřebujeme pár dní rozkoukat, zabydlet, prohlédnout si detailně naši stěnu ze všech úhlů a stran a nastudovat možné ústupové cesty. Mohou se hodit, když se při lezení objeví komplikace – hustá mlha, sněžení nebo zranění. Stíháme na otočku omrknout Camp I, vynést si tam potřebné vybavení a ulehčit si tak první úsek lezení. Vše jde docela hladce a podle plánu. I podmínky ve stěně vypadají velmi nadějně.