Brzy ráno balíme veškeré vybavení na džípy a vyrážíme ze Skardu na dlouhou cestu do vesničky Askole. Do míst, kde slovo divočina nabírá na svém významu. Trasa vede obtížným terénem, prašnými málo udržovanými cestami, které jsou doslova zařezány v prudkých kamenných stráních. Míjíme několik malých vesnic, které si člověk od nás jen stěží dovede představit. Žije se tady v malých hliněných staveních bez elektřiny, topení a wifi. A i když se zde těží nejrůznější drahokamy, velmi primitivní technikou, jsou místní lidé velmi chudí.
Naše cesta vede podél divoké a stále zakalené ledovcové řeky Braldu, která odvádí veškerou vodu, písek a kamení z ledovce Baltoro. Několikrát během cesty přenášíme naše zavazadla do jiných džípů. Důvodem jsou stržené břehy a mosty, které neodolaly síle mohutné meandrující řeky.
Pozdě odpoledne dorážíme do Askole. Už jsem tady byl mnohokrát a během deseti let se tady toho příliš mnoho nezměnilo. Jednoduše prvobytně pospolná společnost. Jen občas narazíme na stopy „moderní doby“ v podobě trika Adidas na nějakém místním dítěti. Které jej dostalo jako dárek od předešlých expedic, které tudy často projíždějí.
Stavíme tábor, večeříme a zanedlouho v téhle „divočině“ taky usínáme.
Brzy ráno vyrážíme spolu s nosiči a mulami na dlouhou cestu, sluncem rozpálenou písčitou krajinou. Stále pronásledujeme řeku, kterou několikrát překračujeme a v jednom místě dokonce pomocí jakési provizorní lanovky. Nikdo si s bezpečností této „atrakce“ neláme moc hlavu. Je úsměvné sledovat lidi, zvířata a náklad v provizorním dřevěném koši putovat z jednoho břehu na druhý. Kde jediným pohonem jsou lidské paže místních obyvatel. Díky za to!
Pokračujeme dál. Po dalších třech hodinách docházíme vyprahlí a unavení do kempu Jula (3150 m.n.m.). To je místo, kde dnes přenocujeme. Vše se opakuje jako přes kopírák, stavíme stany, večeříme a brzy ráno pokračujeme směr kemp Paju (3400 m.n.m.). Celou cestu nás provází šílené vedro a všudypřítomný prach. A když si náhodou nevíme rady se správnou cestou, neboť žádné ukazatelé či značky zde nejsou, pomáhají nám vždy výkaly mul. A na ty spoléháme. Muly tady totiž putují s vyprahlí a unavení do kempu Jula (3150 m.n.m.). To je místo, kde dnes přenocujeme. Vše se opakuje jako přes kopírák, stavíme stany, večeříme a brzy železnou pravidelností a zásobují jednotlivé základní tábory a kempy. Takže po jaké značce, že jdeme? No přece po hnědé!
Další naší zastávkou je orlímu hnízdu podobající se kemp Urdukas (4060 m.n.m.). Ční vysoko nad údolím v prudké stráni. Naproti přes údolí lze pozorovat mohutnou legendární věž Great Trango Tower (6287 m.n.m.) a v údolí rozpraskaný ledovec Baltoro.
Cestou do Urdukasu poprvé nastupujeme na ledovec Baltoro. A jako v labyrintu zde hledáme tu správnou cestu přes rozpraskaný a kamením pokrytý ledovec. Jdeme dlouhých osm hodin. Muly a nosiči mají s tímto úsekem velké problémy. Obtížné technické pasáže, úzké průstupy mezi obrovskými kamennými bloky a časté překonávání ledovcových potoků, dělají z tohoto úseku opravdové peklo.
Následující den je potřeba opět vše sbalit, na odpočaté muly naložit a pořádně upevnit náklad a vyrazit dál. Tentokrát už do základního tábora (4330 m.n.m.) pod náš letošní cíl, horu Masherbrum. Tady už musíme cestu vybírat a upravit sami, obvykle sem totiž nikdo nechodí. Přes počáteční obtíže brzy překonáváme nejtechničtější úseky naší dnešní cesty. V dáli už také vidíme severní a západní stěnu Masherbrumu (7821 m.n.m.). Tam zanedlouho zatneme naše cepíny a pokusíme se o její průstup. Musím se přiznat, že při pohledu na tak impozantní horu je mi nějak úzko a mám jisté obavy. Je jasné, že to nebude snadný výstup. Ale to bych předbíhal.
Netrvá dlouho a my brzy s celou karavanou docházíme na místo, které se stane na měsíc našim domovem. Je to místo na ledovci, ze kterého vidíme nejen náš Masherbrum, ale také ostrý vrcholový hřeben K2 a mohutný vrchol Broad Peaku. Prostě krása.
Začínají standardní práce. Vytváření plošin pro stany, stavba stanů, kuchyně a jídelny. Vše je potřeba pečlivě promyslet a hlavně připravit. Neboť ledovec stále pracuje a my nechceme za týden tenhle proces opakovat. To je zatím vše od nás z Pákistánu.
Posílám pozdrav a chladný horský vánek z pohoří Karákorám.
Tomáš
