Po dvoutýdenním putování, které jsme začali patnáctého června na vídeňském letišti, konečně stojíme v základním táboře v Pákistánu ve výšce 4900m. Stany máme rozložené pod našim letošním cílem, druhou nejvyšší horou světa – K2 (8611m).
Cesta až na menší komplikace proběhla podle plánu. Šestidenní trek po ledovci Baltoro je náročný sám o sobě a o to více pro nosiče a koně. Na naší předposlední zastávce na úrovni kempu Concordia bylo oproti minulým letům daleko víc sněhu a tak koně s nákladem měli docela velké problémy. S padesátikilovými zavazadly zapadali až po břicha a za pomocí nosičů následně pokračovali tímto obtížným tempem dál…
Kemp Concordia je také místem, kde se rozdělují dvě hlavní cesty. Jedna směřuje pod osmitisícové vrcholy Gasherbrum I a Gaherbrum II, tu znám velmi dobře z minulých let a jsem docela rád, že letos tudy nemusím. Do dnešního dne je totiž díky mohutné nadílce sněhu stále jen velmi obtížně průstupná a pro koně nepřístupná úplně.
Ta druhá, “naše”, je ale prošláplá a s dvoudenní zastávkou v základním táboře pod Broad Peakem docházíme do místa, kde teď zůstaneme téměř měsíc obklopeni z jedné strany Broad Peakem a z té druhé obrovskou Ká-dvojkou. První bližší kontakt s horou budí respekt a je téměř jisté, že tady pro nás nějaká práce bude 🙂
V základním táboře je více expedic, ale podle našich informací, žádná nepoleze „Česenem“ (Česen route), tedy cestou, kterou máme vyhlédnutou my. Většina horolezců míří na nejčastěji lezenou cestu- Abrzuzzi route.
Je téměř jasné, že to bude dlouhý měsíc, kdy budeme podnikat výpady do stěny s jedním cílem…
Base camp K2, Pákistán 29. 6. 2019
