Když se psal rok 1996, Terka si základy outdoorových sportů jako malá holka teprve osvojovala. Na druhé straně planety se zatím Nathan Fa´avae nominoval na olympijské hry do Atlanty, coby jeden z nejlepších bikerů Nového Zélandu. Téměř o čtvrt století později se jejich cesty střetly na světovém šampionátu v Adventure race v Paraguayi.
Po prvním dnu nelze ve vícedenních multisportovních závodech dělat žádné závěry, to by bylo věštění z křišťálové koule. Je ale faktem, že Nathan spolu s dalšími legendami Chrisem Fornem, Stuartem Lynchem a Simone Maierovou opět „tahá špic“.
O pár desítek týmů (téměř doslova), tedy okolo 20. pozice, se momentálně nachází čtveřice Black HILL. Těžko to zatím hodnotit. Jsme opravdu teprve „na startu“. Osobně si myslím, že naší měli ambici začít víc vepředu, ale zároveň vím, že jsou dostatečně zkušení na to, aby věděli, jaké tempo zvolit, aby o šest (+/- několik) dní později dorazili do cíle na co nejlepší pozici.
My fanoušci to ale máme jednoduché. Ať jsou Tom s Terkou, Járou a Pavlem na pozici jakékoliv, úkol je stejný. Tlačit tečku a posílat vzdušnou podporu. Tak zaberme: odkaz
„Federerové“ adventure racingu
„Abys někoho „federerizoval“, nestačí, když nad ním dominuješ, musíš navíc dominovat ve velkém stylu.“ Takovou poklonu vysekl Stefanos Tsisipas končícímu rivalovi Rogeru Federorovi.
Jasně, tenis a adventure race nemá nic společného, ale já tuhle paralelu při sledování týmu Avaya (dříve Seagate) nemůžu pustit z hlavy. Viděl jsem je osobně závodit několikrát. Na první pohled ničím nevyčnívá (viz první fotografie), přesto už tolik let dominuje. Čím to?
Ten tým má přesně vyvážené ingredience k namíchání toho pravého „adventure koktejlu“. Fyzická kondice, psychická síla, taktická vyzrálost, nepřekonatelné navigační schopnosti. Avaya ale šlape i po „nesportovní“ stránce, každý z čtveřice přesně zná svou roli v týmu. Jsou sebevědomí, ale pokorní. Dokážou učinit svá rozhodnutí rychle a pak jim důvěřovat. Nenechají se zviklat nebo dostat pod tlak. Tlak naopak rádi vytváří. Závod mají rádi ve své režii.
Tím se dostávám i k malému přiznání. Nečekal jsem, že na první (trekingové) etapě dokážou získat nějaké větší vedení. Přeci jen věk nelze zastavit a čekal jsem, že v prvních hodinách závodu jejich tempu další týmy ze světové špičky budou schopni stíhat. Už nyní (po 27 hodinách závodu) jejich náskok na pronásledovatele činí kolem dvou hodin. Vezmeme-li v potaz, že druhá etapa je v kajacích – a jestli v nějaké disciplíně Avaya opravdu dominuje, je to právě pádlování…
No… řekněme, že zaděláno mají opravdu dobře. ALE! Nepředbíhejme. O tom, že v adventure racingu není nic jisté až do samotného protnutí cílové pásky, jsme „hovořili“ už mnohokrát.
Foto: arworldseries
