V Chorvatsku se prudce ochladilo, vytrvalý déšť rozvodnil řeky. A pršet nepřestává.
Doma balím poslední důležité vybavení a vyrážím spolu s týmem na další závod Světového poháru v Adventure race. A kam? No právě do Chorvatska! 🙂
Po dlouhé cestě a veškerých přípravách, kontrole vybavení, přípravě jídla a plánování mapových postupů, stojíme v pondělí 15. května v osm hodin ráno na startovní čáře. Jsem jako vždy trochu nervózní. A taky plný očekávání, jak nám to letos půjde.
Startovní výstřel uvádí sto padesátihlavý dav do pohybu. Všichni jsou svěží a běží jakoby po prvních třiceti kilometrech závod končil. Ale tak jednoduché to vážně není. Náš tým se takticky drží v první třetině startovního pole a pečlivě hlídá mapové postupy. Zatím probíhá vše podle plánu…
Nebudu popisovat každou etapu, unavilo by vás to zcela jistě podobně jako v reálu nás. Proto „vypíchnu“ jen nejdůležitější okamžiky, na které se zapomenout nedá.
Během závodu se střídal hlavně běh a kolo. Kajaky byly kvůli extrémně rozvodněným řekám s výjimkou poslední etapy zrušeny. Ale vody jsme si i tak užili dosyta. A to hlavně při dvou dlouhých cyklo etapách, které nás zavedly do horských oblastí ve výšce okolo 1000 metrů nad mořem. Tam šlo opravdu do tuhého, to když nás třicet hodin doslova bičovaly provazy deště při teplotě jen okolo sedmi stupňů. Na sobě jsme měli dvě gore bundy, gore kalhoty, převleky na ruce a nohy. Ty na ruce si zapomněl Pavel a tak jsme pomocí dvou igelitových sáčků improvizovali a vyrobili mu je. A jako tepelnou vložku nabídli jedny poslední suché ponožky. No byl to zajímavý pohled…
Během těchto dlouhých hodin jsme téměř bezchybně postupovali naplánovanou trasou a stále si drželi pozici na třetím až čtvrtém místě. Na dosah nám tou dobou byl i první a druhý tým.
Součástí jednoho treku byla středně obtížná ferrata s krásnými rozhledy po okolí a výstupem na nejvyšší vrchol. Tu jsme stihli ještě za světla a po doběhu do depa následovala výborná pizza – překvapení od organizátora. V ten okamžik to byla nejlepší pizza mého života.
V průběhu druhé noci jsme měli naplánovaný spánek. Přesněji – jediný spánek v závodě. Byl pro nás velmi důležitý s ohledem na další fungování. A jeho délka? Zhruba osmdesát minut…
Před usnutím si musíš vše připravit a obléct na následující etapu. Pak jen vstaneš a vyrazíš. Pokud to uděláš v opačném pořadí, vše trvá dvojnásobně dlouho. Po probuzení je totiž člověk úplně mimo!!! A nějakou dobu trvá než mu „software“ opět najede…
Zanedlouho přišla ta dlouho očekávaná chvíle – přestalo pršet. My se pevně usadili na třetím místě a stále s výbornou navigací pokračovali do posledního depa, kde jsme nasedli do kajaků. Chvíli jsme pluli řekou, která nás už za svitu měsíce přivedla do moře. Už se nemůžu dočkat, až se se zastavím, v klidu se najím a pořádně si odpočinu. Jedeme tmou a všichni tak nějak tušíme, že už to nebude dlouho trvat.
Po další hodině svižného pádlování konečně doplouváme na pláž.
A ne na lecjakou obyčejnou, na tu CÍLOVOU!!!
Je konec! Jsme unavení a je nám zima… V očích nám hoří radostné plamínky. Jen velmi obtížně se ten pocit, který prožíváme popisuje. Po šedesáti třech hodinách závodění si budeme moct konečně odpočinout.
Děkuji Teri, Jardo a Pavle! I když to byla dřina, bylo to fajn!
- 1. místo: Swedish Armed Forces Adventure Team (SWE)
- 2. místo: ACE Adventure Tactical Foodpack(EST)
- 3. místo: Team Black Hill | Salomon (CZE)
Team Black Hill | Salomon (CZE) – Tomáš Petreček, Tereza Rudolfová, Jaroslav Krajník a Pavel Kurz
