Ještě než se s vámi podělím o samotný průběh závodu, chtěl bych poděkovat Armádě ČR za možnost zúčastnit se tak kvalitně uspořádaného zimního závodu. Byl to skutečný zážitek poměřit síly s vojenskými týmy v tak náročných podmínkách zimních Jeseníků.
Mapa, kompas, skialpy, těžký batoh a žádné moderní technologie. Jen tým, soustředění a schopnost správně se rozhodovat. Přesně o tom byl letošní Armádní Winter Survival. Závod startuje v pondělí v brzkých ranních hodinách nedaleko Karlova pod Pradědem. Každé družstvo vyráží po startu jiným směrem, aby byl závod co nejzajímavější. Náš tým Hasičského záchranného sboru MSK ve složení Tom Matera, Honza Císař a já vyráží, stejně jako ostatní, na skialpových lyžích.
Prvním cílem je nedaleký vrchol, kde se dozvídáme souřadnice dalšího bodu – a takto postupujeme dál a dál. Navigaci nám usnadňuje pouze papírová mapa a kompas. Veškeré další pomůcky, jako GPS nebo mobilní telefon, jsou přísně zakázány. S sebou neseme veškeré jídlo a oblečení na tři dny, lezecké vybavení, opravný materiál, spacák a další nezbytnosti pro zimní bivakování.
Cestou nejen sbíráme kontrolní body, ale plníme i připravené disciplíny. Jdeme poměrně přesně, nebloudíme. Soustředíme se a vyhýbáme se navigačním chybám, což se nám daří. Po sedmi intenzivních hodinách dorážíme do cíle první etapy. Následuje přesun na korbě jedné z tatrovek na místo, kde plníme další náročný lezecký úkol. Cílem je pomocí lanové techniky vytáhnout sto kilogramů těžkou bednu, a ještě předtím zdolat kolmou skalní stěnu. Úkol zvládáme a brzy poté chystáme bivakovací místo a přístřešek na spaní. Vaříme jídlo, sušíme věci u ohně a po úvodním dni jsme průběžně na prvním místě. Máme radost, ale víme, že závod teprve začíná.
Brzy ráno nás budí burácení armádního vrtulníku. Po skupinách do něj nastupujeme a jsme transportováni na neznámé místo, kde startuje další náročný den. Tentokrát se vydáváme výš do hor. Opět procházíme kontrolní body, často umístěné na opuštěných místech, kam ani nevedou cesty. Makáme naplno, ale stále se snažíme vyvarovat mapových chyb. Práce s azimuty a promyšlené postupy nás drží na čele závodu. Nálada v týmu je výborná – v očích kluků vidím nasazení a chuť závodit. Prostě nás to takhle baví.
Cestou plníme další disciplíny, potkáváme ostatní týmy a pohybujeme se v krásné, divoké zimní krajině Jeseníků. V poledne po dlouhém sjezdu přijíždíme ke spodní přečerpávací nádrži Dlouhé stráně. Zde plníme disciplínu na raftech a hned poté vyrážíme zpět do terénu. Tentokrát můžeme sbírat kontroly podle vlastního uvážení – každá je jinak dostupná a bodově ohodnocená. Stanovujeme taktiku, dáváme si rychlou, v tuto chvíli už dva dny starou housku a pokračujeme nahoru na hřeben. Tato část nám zabírá celé odpoledne i část večera. Po šesti hodinách dorážíme promrzlí na další místo bivaku. Máme dostatek bodů, přes padesát kilometrů v nohách a stále držíme první místo. K tomu všemu vlhké oblečení, mokré nohy a zima, která se hlásí o slovo.
Za svitu čelovek stavíme přístřešek a zalézáme do spacáků. Současně s námi do nich putuje i veškeré vlhké oblečení a vnitřní botičky ze skialpových bot – jen tak se dá vybavení usušit. Nikomu bych nepřál zažít ten zápach, který se ze spacáků line… Občas mě během noci doslova překvapí, jindy rozesměje. U toho prostě nechceš být.
Je noc, ohříváme jídlo a ze sněhu plného jehličí vaříme čaj. Už se těšíme na další noc, která bude na vyhřáté chatě. Brzy usínáme.
Ve 4:30 zvoní budík. Ohříváme vodu, jíme kaši, balíme věci a vyrážíme do poslední etapy, tentokrát s kratším, osmihodinovým limitem. Cítíme se dobře a stále dokážeme držet rychlé tempo. Brzy doháníme týmy, které dnes startovaly jako první. Volíme nejkratší postupy a občas sjíždíme i prudké zalesněné úseky. Skluznice lyží dostávají zabrat a těžké batohy tomu také nepřidávají. Cíl je ale jasný – neudělat fatální chybu, nezranit se a udržet vedoucí pozici.
Vše jde podle plánu a brzy přijíždíme na místo zvané Videlský kříž, kde plníme speciální úkoly – zdravovědu, vysoké lanové překážky a časovku do vrchu. Daří se nám nad očekávání. A teď už následuje jen krátký a rychlý přesun do cíle etapy, kde nás vítá chata Ovčárna. Po třetím dni držíme stále první místo.
To nejtěžší máme za sebou. Odhazujeme těžké batohy, probíráme zážitky a přepínáme se do módu „pohoda v cíli“. Před námi je už jen zítřejší poslední krátká štafetová etapa se střelbou. Štafeta nám jde dobře, jen střelba se tentokrát úplně nedaří. Nic to ale nemění na tom, že letošní Armádní Winter Survival vyhráváme s dostatečným náskokem.
Jsme šťastní, unavení a hlavně plní zážitků. To, co jsme si naplánovali, se povedlo. Nikde jsme výrazně nebloudili a ani vybavení nás nikde zásadně nezradilo.
Závěrem bych ještě rád poznamenal několik faktů. Součástí našeho týmu jsou členové, kteří se pravidelně účastní týmových závodů v Adventure race, kde orientace, taktika, vytrvalost a týmový duch hrají hlavní roli. Tyto několikadenní závody se konají po celém světě, ať už v deštných pralesích Kostariky, savanách Afriky nebo zimních horách polských Tater. A právě tyto zkušenosti nám pomáhají zvládat podobné závody s větší jistotou.
Výsledky:
- 1. místo – Hasičský záchranný sbor MSK
- 2. místo – Agentura logistiky
- 3. místo – 14. pluk logistické podpory
Ještě jednou děkujeme za možnost zúčastnit se tohoto zimního závodu. A za dva roky se těšíme opět na startu Winter Survival 2028.
Pro zajímavost přikládáme seznam našeho nejdůležitějšího vybavení:
- Oblečení a vybavení pro přežití v zimních podmínkách – Salomon, Rab
- Lyže, vázání a hole – Salomon, Atomic, Grizzly.ski, Leki
- Veškeré lezecké vybavení a přilby – Petzl
- Hodinky – Suunto
- Vařiče, karimatky a další vybavení – MSR – Mountain Safety Research
- Sušená a instantní strava – Adventure Menu, Semix
- Lyžařské a sluneční brýle – Oakley
Foto: Renáta Foltysová a Martin Tempír
