Raid Galície – Španělsko 2021
V tuhle chvíli můžeme zavřít tréninkové deníky, přestat počítat kilometry, watty, výškové metry. Teď je jedno, co všechno jsme udělali během přípravy. Záleží už jen na tom, co uděláme během následujících dní při nejtěžším závodě sezóny, to vše jako tým BLACK HILL ve složení Jára Krajník, Terka Rudolfová, Pavel Kurz a já. Po dvou letech stojíme konečně zase na startovní čáře mistrovství světa v Adventure race, které v roce 2021 hostí španělská Galície. Kraj poutníků, kteří sem míří uctít ostatky svatého Jakuba, najít smysl života nebo zničit pohorky.
Teprve dvě hodiny před startem začínají kartografické žně. Závodní trať dlouhá 620 km s převýšením 17 000 m je zanesena celkem na 62 mapách, které musíme pečlivě střežit, jinak budeme doslova ztraceni. Rychle zvýrazňovačem plánujeme ideální cestu. S touhle zábavou utečou dvě hodiny do startu jako voda. Zazní výstřel a 90 týmů vyráží z historického centra španělského města Monforte de Lemos na týden do divočiny.
120 km trek/běh
Vyrážíme trochu pomaleji, než bychom chtěli. Pavlovi není moc dobře. Přizpůsobujeme tomu tempo a dobře víme, že není dobré přepálit začátek a tím se odvařit. Na začátku etapy je mapování docela jednoduché, občas prší. S přibývajícími kilometry ale přichází první velké kopce, začíná se stmívat a některé postupy jsou docela obtížné. Hlavně ty, při kterých se prodíráme křovím a ostružinami i několik stovek metrů, jak jinak než směrem vzhůru. Dostavuje se únava, důsledně si hlídáme jídlo a pití. Kromě všech zmíněných výhod začíná taky silně pršet a foukat, takže oblékáme nepromokavé kalhoty, bundu a navrch ještě pončo, které máme speciálně na tuto etapu. Několikrát brodíme široké řeky. Na závěrečných 10 kilometrech vystoupáme do horského lyžařského střediska ve výšce 1700 m. A to znamená, že po 27 hodinách jsme konečně v prvním depu.
80 km MTB
Tam se rychle převlékáme do suchého, horkou vodou si zaléváme polévku a vyrážíme. Terka s Pavlem v úvodu sjíždí v sedácích dlouhou lanovkou, my s Jardou jedeme snadný MTB trail. To vše za deště a sněžení. Brzy už ale společně ukrajujeme první kilometry této „krátké“ MTB etapy. Obloha se po chvíli roztahuje a my si užíváme nekonečné výhledy na místní vápencové hory. Jedeme rychle, neděláme žádné chyby a o půlnoci dorazíme do dalšího depa. Je druhá noc závodu a my uléháme k prvnímu spánku na hoďku a půl.
90 km Kajak
Na vodu vyrážíme kolem druhé s jasným cílem, nezabloudit a hlavně co nejméně usínat. To druhé se sice moc nedaří, ale i tak předjíždíme jeden tým za druhým. Konečně se úplně rozednilo až na 60. kilometru. Přirážíme ke břehu obrovské přehrady, lodě dáváme na kolečka a vezeme je skoro 10 kilometrů po souši. Kolečkům se to moc nelíbí a začínají nějak drhnout a stávkovat. Polévám je Fantou, není nutné rozebírat, jestli záměrně nebo omylem. Hlavní je, že to trochu pomáhá.Zbytek etapy už zvládáme bez problémů a někdy v 18 hodin přijíždíme do depa. Rychle se najíme, připravíme další ze stohu map, namažeme řetězy a jedeme. Zdá se vám to vyprávění, už nějak dlouhé? Nedá se nic dělat, musíte ještě vydržet…
210 km MTB
Vyrážíme s úsměvy na rtech. Aspoň myslím.To se však brzy mění, začíná totiž silně pršet a déšť nepřestává ani po šesti hodinách úsměvů. Víme, že bychom měli tuto noc zase někde spát, snažíme se to však odkládat, dokud nám to aspoň trochu jede. Zlom přichází v okamžiku, kdy už jako mátohy stoupáme v mlze do kopce k nějakému kostelu, kde je kontrola a pak celí promočení pokračujeme dlouhým sjezdem dolů. Je nám velká zima a my hledáme nocleh. Naštěstí to netrvá moc dlouho, Terka zahlédne pootevřené dveře do starého nepoužívaného kravína. Kola necháváme v lese a uléháme na zbytky sena vedle hromady starého hnoje. Celý se klepu zimou, tretry s neoprenovými návleky na nohách do spacáku ani nesundávám. Ještě chvíli slyším, jak déšť naráží na plechovou střechu a vzápětí usínám. Zvoní budík! Hodina spánku je za námi. Je to strašně málo, ale musíme dál. Pomalu končí třetí noc, začíná se rozednívat, nasedáme na kola a pokračujeme v našem dobrodružství dál. Přes den se vždy jede daleko lépe. Kilometry utíkají a brzy dorazíme na městský orienťák. Taková milá vsuvka, abychom se na kole moc nenudili. Během něj si dopřáváme místní kebab. Touha po kebabu zřejmě pojí všechny unavené existence ať už diskotékou nebo takovým závodem. Zbytek cyklistické etapy je nekonečný. Do depa přijíždíme už za svitu čelovek a čeká nás nemilosrdná čtvrtá noc v závodě.
65 km trek/běh
Ještě před tímto trekem uléháme na další hodinu spánku. Měl by to být už poslední takový odpočinek, který nám může pomoci. To se později ukazuje jako dobré rozhodnutí, když doháníme týmy, které nespaly, a na jejich vzhledu i projevu je to znát. Snažíme se běžet, jen už to není taková hitparáda jako s čerstvýma nohama. Pavlovi se dokonce začíná špatně dýchat, a tak musíme občas trochu zbrzdit. Naštěstí se všechno zlepšuje, což už v téhle fázi rozhodně není samozřejmost, a my přibíháme společně s týmem Orbital ze Švédska na pobřeží do předposledního depa.
10 km Kajak
Zvládáme opravdu rychlé depo a brzy pádlujeme směrem do moře. Díky přílivu to není vůbec zadarmo. Prakticky celý kajak jedeme buď proti proudu nebo proti vlnám. Je to jen deset kilometrů, ale příliv nebo odliv i na tak krátké vzdálenosti dokázal vytvořit dost velké rozdíly mezi týmy. Na dohled už je poslední depo a my necháváme všechny týmy, které s námi na moře vyrazili, daleko za sebou. To jsou okamžiky, které během závodu hodně pomůžou.
35 km běh/trek
Ještě za světla vyrážíme na závěrečnou běžeckou etapu. Těším se, až si konečně sednu a nebudu muset nikam spěchat, no a pak si na dlouho taky lehnu… Myšlenky na pohodlí musím ještě ale na chvíli zahnat. Terku začíná bolet noha. I my už popobíháme spíš jako stádo slonů. Etapa se běží celá v těsné blízkosti pobřeží, pořád nahoru a hned zase dolů. Na pozadí se odehrává opravdová romantika, vlny narážející na útesy, západ slunce, daleké výhledy na moře. My ale vnímáme hlavně bolest, která na konci prostě přichází. Mohli bychom zpomalit, ale to riskujeme ztrátu pozice, a to teď už prostě nechceme dopustit. Pozorně mapujeme. Hlavní je neudělat chybu a vydržet. Stmívá se a my cvakáme poslední kontrolu, teď už jen 8 kilometrů do cíle. No, „jen“ osm.
Pro mě to byly ty nejdelší kilometry v životě. Pomáhám Terce, kterou už noha opravdu docela bolí. Jarda jí bere batoh a Pavel mapuje nejkratší cestu k cíli na náměstí v A Coruně. Proto jsme přece čtyři, proto jsme tým. Vypadá to, že už nás nikdo nedoběhne.
Vychutnáváme si cílovou rovinku a 30 minut po půlnoci jsme cíli, v čase 4 dny a 12 minut.
Jsme rozsekaní jako už dlouho ne, ale v očích to hoří. Jako výraz uspokojení a radosti, že se nám to povedlo.
Společně se objímáme, podáváme ruce. Jsme šťastní.
Jsme 5. na mistrovství světa a to se počítá. 
Závěrem chci poděkovat hlavně Vám všem, kteří jste fandili a věřili nám. Ta síla odpory byla cítit až ve Španělsku. A dále všem partnerům, kteří při mně dlouhodobě stojí.
DĚKUJI!
