V kariéře baleťáka pokračovat nebudu!

Nenápadný skaut s pohledem malého kluka, to je jedna tvář Tomáše Petrečka. Má jich ale víc. Je také nekompromisní dříč a jeden z nejlepších outdoorových sportovců v Česku. V pátek se ukázal tak, jak ho neznají snad ani jeho nejbližší. Na přehlídkovém mole v soutěži krásy Hasič roku. A vyhrál.

 Tome, ty nejsi metrosexuál. Jak tě vůbec napadlo do něčeho takového jít?

Musím přiznat, že ještě teď mi to připadá bláznivé. Nejsem totiž chlap, co by lpěl na svém zevnějšku. Do zrcadla se dívám snad jen tehdy, když se holím nebo si čistím zuby, takže to dělá v součtu možná šest minut za den. A už vůbec bych o sobě neřekl, že jsem extra fešák.

Co se týče kultu krásy obecně, vždycky jsem lidi posuzoval podle jiných kritérií. Soutěže krásy jsem ani nikdy nesledoval a bez nadsázky jsem možná ani nevěděl, do čeho jdu. Jsem totiž zvyklý ze sportu, že se výkony poměřují objektivně, což u soutěží tohoto typu neplatí, protože vítěze vybírá porota. U žen mi třeba procházka po mole připadá přirozená, já jsem si dlouho musel zvykat.

 

Kdo tě teda přihlásil?

Kolegové hasiči mě přihlásili napřed spíše z recese. Dost se na můj účet bavili. Ale já si řekl, že svou roli dohraju. Legrace se postupně začala měnit v nefalšovanou podporu a kolegové časem uvěřili tomu, že bych mohl uspět. Přijeli se podívat na finále do Prahy a podpořit mě.

 

 

Na volnou disciplínu sis připravil dost neobvyklé téma. Balet. Proboha, proč? Copak jsi někdy baletil?

Vůbec ne, ale nechtěl jsem kamarádům tu taškařici pokazit. Byl bych srab! Jejich pobavení jsem pojal jako velkou výzvu. Balet jsem si vybral proto, že jsem se necítil na nějaké silácké exhibice. Naopak. V roli labutí královny jsem kamarádům vyslal vzkaz, že se neberu až tak vážně. Nutno ale podotknout, že příprava byla tvrdá. Oslovil jsem Nikolu, baletku ze Slezského divadla v Opavě, aby mi pomohla secvičit choreografii a sehnat kostým. Chtěl jsem své číslo předvést se vším všudy. Jediné, čeho jsem se vzdal, jsou špičky, tedy obuv baletek ve kterých bych asi nevydržel. Jsem možná drsňák, ale takový zase ne (smích).

 

A kolegové věděli, co nacvičuješ?

Mysleli si, že žertuju. Vůbec si nedovedli představit, jak to bude v konečné fázi vypadat. Sám jsem se trochu bál, ať z toho není ostuda, ale myslím, že díky trenérce, která mě choreografii naučila a několik týdnů se mi věnovala, to klaplo.

 

 

Jak ses cítil mezi tolika ženami v plavkách? Neměl jsi trému?

Ne, neměl. Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Nebyl jsem v tom sám, což člověku docela pomůže. Myslím, že trému měly spíše holky, pro které celá ta soutěž byla mnohem náročnější. Takže jsme se s ostatními finalisty snažili hlavně odlehčit atmosféru. Trému jsem možná měl při té individuální disciplíně. Umíš si představit, jaký by to byl trapas, kdyby mi ty punčochy praskly?

 

Bizarní šou ti nakonec přinesla vítězství. Jsi Hasič roku. Jaké povinnosti jsou s tím spojené?

Absolvoval jsem ještě ten večer několik rozhovorů s novináři a další mě ještě čekají. Spolu s vítězkami Miss hasička pak musíme nafotit společný kalendář. Výtěžek z jeho prodeje byl měl jít na charitativní účely.

 

 

Co podle tebe ovlivnilo porotce ve tvůj prospěch? Ta sukýnka nebo horolezecké úspěchy?

To je těžké posoudit. Kluci byli velká konkurence, na soutěž se připravovali mnohem více, než já, a podle toho to taky vypadalo. Myslím, že za ten titul nakonec mohla právě už několikrát zmiňovaná volná disciplína, kterou porota hodnotila asi nejvíce. Neřekl bych, že sportovní úspěchy by na mé vítězství měly nějaký vliv, někteří porotci o nich možná ani nevěděli.

 

Spousta lidí tě zná jako plachého člověka, který je hrdý Skaut. Co s tebou dělá svět showbizu?

Skautem budu vždycky a lépe než na mole mi bude vždycky na laně. Mám rád hory a „své“ lidi. Lézt po horách znamená mít pokoru. Všeobecně. Tu bych si rád udržel. Takže popularitu si užívám střídmě a s veselým nadhledem. Žádný strach.

 

 

Sport je tvůj život. Jaké jsou tvoje nejbližší sportovní závody?

Na přelomu listopadu a prosince odjíždím na Mistrovství světa v Adventure race na Kostariku, kde budu zhruba měsíc. Čeká mě mimo jiné kajakové etapy v celkové délce 260 km. Samozřejmě běh, kolo, lezení a další disciplíny. Takže teď hodně času věnuji přípravě na tento závod. V kariéře baleťáka jsem se rozhodl prozatím nepokračovat.

Kateřina Piechowicz

Komentáře