Čína: země plná překvapení

zdroj: časopis Lečo.

Tomáš Petreček je profesionální hasič, ale také horolezec a reprezentant ČR v extrémních sportech. Díky závodům toho hodně procestoval. Nedávno se vrátil z Číny.

Čína je nejlidnatější zemí na světě. To vám dojde ihned poté, co vystoupíte z letadla. Davy lidí jsou prostě všude. Už se moc těším, až opustíme Peking a přesuneme se někam do hor, do větší samoty. Brzy vám také dojde, že Čína je zároveň třetí největší zemí světa. Takže nás z letiště v Pekingu čeká do našeho cíle ještě pořádně dlouhá cesta. Po zhruba třicet hodinách jsme na místě, v nejzápadnější prefektuře Baise, která na jihu sousední s Vietnamem. V Číně nejsem poprvé, ale poprvé zažívám tuto zemi bez šílených veder, kdy se člověk potí už jenom z toho, že vůbec existuje. Přijeli jsme sem závodit a tak doufám, že takové počasí vydrží po celý náš pobyt. V třicetistupňovém horku se tak nějak hůř běhá i šlape na kole. Čekaly nás čtyři dny v zápřahu, čtyři etapy dlouhé až osm hodin a taková ta naše klasika – tedy kolo střídá běh (včetně orienťáku), kajak a občas vložené disciplíny jako výstup po laně (jumarování) nebo plavání,… Číňané nám od začátku dávali najevo, že si příjezdu všech týmů hodně váží – to nám došlo, třeba když nám na náměstí servírovali celou slepici nebo z velkolepého zahájení závodu, na kterém se vystřídaly snad všechny taneční soubory z Číny. Na závody sem jezdím už několik let a příjezd závodníků je tady velkou akcí pro celé město. Do organizace je zapojen každý, kdo má ruce a nohy. Všechno je velkolepé, nákladné, zkrátka jiný svět.

Jiné je tady i jídlo. Na snídani žádné musli, míchaná vajíčka nebo toasty. Číňané snídají, obědvají i večeří zhruba stejné věci. Řada z nich je pro nás, Evropany, těžké jen pojmenovat. Hodně masa, základ tvoří rýže a nudle. Tyto dvě potraviny jsou jedny z mála, které se nebojíme ochutnávat.

V obchodech tady ale koupíte spoustu ovoce a zeleniny, také se „krmíme“ čínskými polévkami na sto způsobů. I na benzinových pumpách koupíte mnoho druhů a přímo si je tady můžete zalít horkou vodou. Sladkosti mají pestré barvy a i ony jsou dost odlišné od těch našich.

V hotelu strávíme dva dny, balíme věci, chystáme strategii a myšlenky směřují ke dni závodu. Každý tým má čtyři členy, v každém musí být aspoň jedna žena. Hned v úvodu všichni vystartovali takovou rychlostí, jako by měl být za čtvrt hodiny konec. I my samozřejmě “valíme, co to dá”. Po prvním kilometru běhu si jeden z týmu, u nás Zuzka, sedl na vozík a zbytek se střídal v tahání. Ať si to lépe představíte – u nás na takové rudle vozíme třeba popelnice. Pak na kole do kopce, sem tam přenášení v rýžových polích a závěrečný dlouhý běh, jak jinak než zase do kopce. Ty pohledy ale stály za to. Nádherné jeskyně, jimiž člověk probíhá a slyší šumění vodopádu a sem tam i netopýra. Úplná běžecká idylka. V cíli jsme na šestém místě – máme radost, tak dobře jsme tady na tom ještě nebyli.

Večer vybrat z pestré nabídky jídla v hotelu, mám na mysli vybrat něco, po čem nám další den nebude blbě, pak umýt kola a nachystat výbavu tak, aby se další den dařilo. A vyšlo to, podobně jsme přežili a prožili i další dny. Co se však měnilo, byl stupeň únavy – vyšší a vyšší. Když vzpomenu na ty nejtěžší okamžiky, tak mě napadá třeba dvacetikilometrový běh po úzkých horských pěšinách, kde pořadatel očekával nejrychlejší čas cca dvě hodiny. Našemu týmu tato část trvala čtyři hodiny a to jsme patřili k těm lepším. Docela silné vzpomínky mám i na poslední běh, kdy jsme neustále kontrolovali pořadí a hlídali si naše vydřené páté místo. A uhlídali. Obrovská radost v cíli, páté místo je pro nás překvapivý úspěch, splněný sen. Užíváme se vyhlášení, závěrečný ceremoniál a pak už jen pětatřicetihodinové cesty domů.

Čína

Původní název: Zhonghua Renmin Gongheguo, Čínská lidová republika

Rozloha: 9 596 960 km2

Počet obyvatel: 1 373 541 278

Hlavní město: Peking

Nejvyšší bod: Mount Everest (8 844,43 m n. m.)

Měna: čínský jüan

Časopis Lečo: Čína, země plná překvapení

Komentáře